Když jsem tento film viděla poprvé, nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbil nebo ne. Bylo mi 16 let. Nyní jsem se na Mého bratra Toma podívala s odstupem času a byla jsem příjemně překvapena (spíše by se dalo říci: rozložena na molekuly). Není to obyčejný film, který se buď líbí nebo ne. Vyvolává silné emoce, ke kterým člověk musí dozrát.
"Co se stalo Tobě, stalo se i mně. Jsme jedno tělo. Dvojčenství."
Kamera je naprosto brilantní a celý film umocňuje. Přestože se jedná o nízkorozpočtový počin, na výsledku se tato skutečnost nikterak nepodepsala. Vůně lesa, šum listí, šplouchání vody se objeví přímo v prostorách vašeho domova a jen tak vás neopustí.
Můj bratr Tom je nádherný příběh jedné duše, putující světem ve dvou tělech. Duše má však to štěstí, že se těla setkají a opět se spojí v jedno universum. Vše je přirozené, pudové, naturalistické. Kontrast lesu, který poskytuje duši útočiště a možnost svobodného projevu se vyhraňuje vůči lidské společnosti, vyžadující určitý řád, špinavou morálku a klamství. Odlesk čistého světla zapadající v hnijící roklině. Kam se lidstvo ubírá? Není návrat k prapůvodním lidským pudům a smyslům naší jedinou šancí, jak dosáhnout opravdového štěstí a svobody? Protože i když postavíme ten nejvyšší mrakodrap z nejvyšších, stejně nikdy nedosáhneme do nebe. Tam vede jiná cesta...
