Autumn poetry

 
NÁMĚSTÍ CHUDÝCHÝCH BUSINESSMANŮ 
 
                                                                               Ze stromů se snáší listí
                                                                                        podzimního orchestru...
                                                                                             Němí diváci
                                                                                  dnes přišli i o zrak
                                                                              Nic nezastaví
                                                                    kilometry v nohou
                                                           nic nepřehluší vyzvánění telefonu...
                                                                  Uprostřed ruchu stojí dívka
                                                                      ochromena krásou bez daně
                                                                                vyjma pleti
                                                                                      celá černá
                                                                                          paralyzovaná
                                                                                  s pusou dokořán
                                                                             křičí bolestí. 
                                                                Její bělostná ústa
                                                                    po okraj přetékají
                                                                       karmínovou červení
                                                                            listů, co jí napadaly...
                                                                                    Nikdo se nezastavil 
                                                                                             večírek bez účast
                                                                              více dívku nemusí trápit 
                                                                      zapomenutá růž v kabelce...
 
 
 
CHCI UVĚŘIT
 
Časem se noci pravda promění v den a láska
Umře
Odejde za ty černé kopce
Které Tvýma očima nejdou vidět
Stejně jako
Já
 
Skel už máš plný košík, ale stále sbíráš střepy
Dnů
Spojíš je v alabastrovou vitráž – pro mě
Bude jistě krásná a barevná
Ale nebudu to
Já
 
Zima na sklíčka vrhá jinovatku bílých krajek
Záclon
Jsou křehké jako vločky v podlampí
Jako tvůj nedělní dotek na tváři
Tys ve vlaku a na peróně
Já
 
Kostelní zvon své tělo prohýbá pod bičem celé
Hodiny
On i my jsme její otroci
Uvězněni otázkou kdy se zase uvidíme
Ty Ondro a
Já
 

SEMAFOR

červená jako mé dlaně

v koutě laciných slečen

jen hurá na ně,

Tys nahý - svlečen

a já se v pulavru bojím

 

zelená jako mé oči,

od závisti a ranního klení,

ruka ruku, jiskřivé tření

a dva psi na ně močí..

 

oranžová jako mé já samo,

jádro s hnusnou skořápkou,

slova bez významu - Ti amo,

naložit vše, odjet pryč s dodávkou..

 

nechat po sobě jen ta slova,

na která se rychle zapomene..

jsem vlastně takový semafor,

co lidem ukazuje

 

cestu do prdele...