Konečně jsem včera zhlédla film Hvězdy nám nepřály, na který jsem se už nějaký ten pátek chystala. Co se názvu českého překladu týče - budiž, jelikož ani originální název v angličtině na originálnosti snímku nepřidává. Stačilo ho nazvat jednoduše "OK", rozhodně by to bylo vkusnější. Film je z rukou mladého nadějného režiséra Joshe Boona, který debutoval před pár lety s filmem "Stuck in love".
Vraťme se ale k jádru pudla. Snímek je zaškatulkován jako romantické drama. Já bych navíc ještě dodala "s komediálními prvky", což se může zdát na první dojem bizardní vzhledem k tématu, ale věřte, že právě tyto prvky ve filmu sedí jako prdel na hrnec. Pokud bych byla velký šťoural, mohla bych najít minimálně 100 věcí, které by se daly filmu vytknout jako například: natahovaný "přeamerikanizovaný" závěr, scény jak z fabriky na krokodýlí slzy, kýčovité momenty, apod., ale já šťoural nejsem a tudíž to neudělám. Faktem je, že téma rakoviny ve filmu, mi nikdy nedělá příliš dobře. Mám z této nemoci zkrátka hrůzu. Ale jak říká hlavní hrdinka Hazel a teď ji parafrázuji:
Není důležité, kolik lidí Tě má rádo. Důležité je, že Tě alespoň jeden člověk miluje. Tak nikdy nezůstaneš zapomenut. Mezi 0 a 1 je nekonečno malých čísel. Stejně jako mezi 0 a 100, ačkoliv těch čísel je víc. Někdo má zkrátka větší nekonečno než Ty, ale všichni TO SVÉ máme.
A já se tedy už tolik nebojím a za tento film tvůrcům děkuji. Emočně mne roztrhal. Mnohé mi ukázal a dal pochopit. Pokud bych měla snímek ohodnotit, což se ode mne očekává, dávám mu 8/10. Hazel a Gus byli "OK".) A mé dojmy se závěrečnými titulky? I přes mokré oči se mi do tváře vehnal zasněný úsměv s myšlenkou na jedno nekonečné DĚKUJI za to, že jsem já a všichni moji blízi (v což pevně věřím) zdrávi.
